Sibiřské kosatce



Barvy kosatců této skupiny vycházejí z modrofialové a bílé v různých odstínech. Nové kultivary však již jsou ve žlutých odstínech, v růžových odstínech nebo v kombinaci s krémovou a žlutou barvou. Barevnost těchto kosatců obohacují bílé, žluté nebo zlaté odstíny signálů, které jsou na spodních květních plátcích v místech, kde mají badkové kosatce bradky a které mají z úkol svoji zářivou barvou přilákat hmyz, aby si sedl tam, kde květ vyžaduje pomoc při opylování.

Sibiřské kosatce mají něžné, drobnější květy. Rychle vytvářejí bohaté trsy s velkým počtem kvetoucích lodyh. V době květu tyto početné lodyhy působivost květů násobí. Trávovité listy sibiřských kosatců navozují dojem trsů travin a tím celoročně prodlužují estetický účinek sibiřských kosatců. Odkvetlé lodyhy ostříháme, aby tvořící se semena neoslabovala rostliny. Listy do zimy zaschnou a brzy na jaře vyraší nové. Po zaschnutí, ale nejpozději před rašením však musíme listy ostříhat, aby trsy zdravě rostly a byly čisté.

Sibiřské kosatce mají rády chladnou, vlhčí, humózní půdu s dostatkem živin. Dobře rostou i v polostínu. Kosatce přesazujeme v období, kdy je půda chladnější a vlhčí. Což bývá buď v polovině září nebo koncem března. Sázíme je jako solitéry, mezi trvalky a k jezírkům.

Spon při výsadbě volíme kolem 40 cm. Staré přehoustlé trsy rozdílíme ostrým nožem na oddělky se třemi až pěti výhony. Listy zkrátíme na třetinu až čtvrtinu, kořeny na polovinu. Oddenky zapustíme tak, aby byly překryty asi 3 cm zeminy. Po vysázení rostliny zastíníme a pravidelně zaléváme.

K řezu se příliš nehodí, protože jednotlivé květy kvetou jen pár dnů. Záleží však na odrůdě. Dnešní kultivary již mají více pupenů a lépe nakvétají. Při použití ve volné půdě patří k nejvděčnějším a nejméně náročným rostlinám. Jedná se o druh, který z našeho ekosystému pochází, proto se mu u nás velice dobře daří. Jeho kultivary si proto zaslouží daleko větší pozornosti na zahradě a při sadových úpravách, než tomu je dosud. Oblíbí si je všichni, kteří dávají v kultuře přednost přírodním formám květin.

Zvláštní podskupinou jsou potomci Iris chrysographes a jehu příbuzných kosatců, které označujeme jako "Sino-sibiriky". Ty mají exotické žíhané signály odlišné od klasických zástupců podskupiny sibiřských kosatců, pocházející z Iris sibirica a jeho příbuzných.

Sino-sibiriky vyžadují kyselé stanoviště a jsou méně tolerantní k proschnutí. Proto patří k pěstitelsky náročnějším rostlinám. V našich klimatických podmínkách jsou tedy vhodnější do sbírek než jako květiny do volných přírodních výsadeb..